výzva petice seznam signatářů internetové petice

dokumenty ohlasy v médiích videa tiskové zprávy ke stáhnutí

Občanské iniciativy jako projev zájmu a vztahu

Ilona Rozehnalová, Občanské iniciativy jako projev zájmu a vztahu, 5. 5. 2012, MF Dnes

 

Minulý týden mi přátelé poslali emailem potěšující zprávu – historický dům na Václavském náměstí v Praze, jemuž hrozila demolice, zatím nebude zbourán. Nová ministryně kultury se tak odvrátila od rozhodnutí předchozího ministra a znovu zvažuje prohlášení objektu za kulturní památku, což by dům mohlo účinněji ochránit před projekty, počítajícími s demolicí. Velkou zásluhu na tom, že dům dostal druhou šanci, má občanská iniciativa za záchranu tohoto objektu a petice, již podepsalo přes třináct tisíc občanů. Jde o příklad pozitivního výsledku občanské angažovanosti a boje za záchranu kulturní památky. Takovýchto „bitev“ je nyní v Česku celá řada, ovšem většinou bohužel ne s pozitivním výsledkem.

Přesto je občanská angažovanost a s tím spojená věcná kritika nutná, je podle mne základním rysem demokracie. Po dlouhých 40 letech totality, kdy byla na faktech založená kritika většinou potírána a stíhána, se lidé znovu začínají více zajímat o dění kolem sebe. A není to samozřejmost. Před několika lety se spisovatel Ota Filip podivoval nad tím, že v Česku na rozdíl od Německa, kde nyní žije, skoro vůbec nepůsobí občanské spolky. V Německu je spolkový život naopak nepostradatelnou součástí fungování obcí i státu, odborné názory občanů jsou respektovány a brány v potaz při rozhodování. Kritika občanů tam není vnímána jako negativismus či šíření depresivních nálad, jak se mnohdy na adresu občanských iniciativ u nás dočteme v našem lokálním tisku či doslechneme z úst některých zastupitelů. Naopak, kritika je v Německu vnímána jako pozitivní věc, jako projevení zájmu a vztahu občanů k místu, ve kterém žijí.

Ačkoli úsilí občanských iniciativ v Česku často končí neúspěchem a jejich názor není při rozhodování samospráv zohledněn, přesto vznikají další a další iniciativy a snaží se o věcnou kritiku a odbornou diskusi. Velmi obdivuji například nedávno vzniklé aktivity občanů, usilujících o záchranu sportovní haly ve Frýdku-Místku. Tamější radnice plánuje tuto halu zbourat a místo ní postavit obchodní centrum. Za halu, jež je považována za ikonu města Frýdek-Místek a odborníky je obdivována pro svou originální konstrukci, siluetu i netradiční uspořádání, se nyní postavili frýdečtí studenti a architekti. Ti iniciovali petici a požadují zachování této stavby. Za záchranu sportovní haly se postavila i Česká komory architektů a Národní památkový ústav. Za svou památku se postavilo také občanské hnutí v Havířově. To požaduje záchranu vlakového nádraží, jež by mělo být rovněž zdemolováno.

Pokud jde o občanské iniciativy, stále častěji se nyní stává, že mladí lidé začnou se svými protesty a diskusemi na facebooku či internetu, poté se ale rozhodnou ke konkrétnímu iniciování petic a odborné diskuse, jak je tomu například v již zmíněné kauze ve Frýdku-Místku či v kauze kolem plánované demolice ostravské architektonické ikony Ostravice-Textilie.

Zdá se, že lidé pochopili, že bez osobního nasazení a projevení zájmu o své okolí se dobrovolně vzdávají možnosti rozhodovat o dění v místě, ve kterém žijí.

Já osobně věřím tomu, že za pár let nebudou takovéto snahy občanů vnímány jako negativní jev, jako „kritizování“ s pejorativním významem. Věřím, že se jednou dočkáme toho, že budou chápány tak, jak je to běžné v jiných demokratických zemích - jako projev lásky a vztahu, jako důležitá, nepostradatelná zpětná vazba, kterou občané dávají zcela zdarma a mnohdy na úkor svého osobního času zástupcům samosprávy a státu.

Ilona Rozehnalová, antikvariát a klub Fiducia

 

[vloženo: 5. 5. 2012] [zpět]