výzva petice seznam signatářů internetové petice papírová petice

dokumenty ohlasy v médiích videa tiskové zprávy ke stáhnutí

Reakce na petici a články k tématu:

Rozhodnutí Krajského úřadu MSK 147157/2013

Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, jako příslušný orgán státní památkové péče podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) a § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), rozhodl ve věci odvolání spol. AMÁDEUS REAL, a.s., se sídlem Dlouhá 13, 116 78 Praha 1 (do 3. 7. 2013 v řízení zastoupené Mgr. Janem Petříkem, advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK pod č. 8813, následně od 3. 7. 2013 zastoupené advokáty Mgr. Vladimírem Uhde a Mgr. Tomášem Politzerem, oba advokátní kancelář BBH, v.o.s., se sídlem Klimentská 1207/10, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, útvaru hlavního architekta č.j. SMO/420657/12/ÚHA/Jan, jímž bylo výše uvedené společnosti uloženo provést nápravná opatření dle § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,ve znění pozdějších předpisů (dále jen památkový zákon), takto:

Odůvodnění:

Po provedeném správním řízení Magistrát města Ostravy, útvar hlavního architekta (dále jen „prvoinstanční orgán“) rozhodl o uložení nápravných opatření dle § 10 odst. 1 památkového zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel včas odvolání u prvoinstančního orgánu, který podanému odvolání nevyhověl a předložil jej spolu se spisovým materiálem odvolacímu orgánu k dalšímu řízení.

Odvolací orgán přezkoumal ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, přičemž správnost napadeného rozhodnutí byla přezkoumána v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Odvolací orgán dále zhodnotil veškeré podklady a zjištěné skutečnosti k dané věci, vypořádal se s námitkami odvolatele a na tomto základě, podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) změnil část výrokové části napadeného rozhodnutí (za účelem ochrany práv odvolatele přiměřeně prodloužil lhůtu pro provedení uložených opatření) a zároveň dle § 90 odst. 5 správního řádu, podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí prvoinstančního orgánu ve zbytku potvrdil.

Lhůta čtyř měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí pro provedení nápravných opatření byla stanovena z toho důvodu, aby odvolateli bylo umožněno, s ohledem na uplynulé odvolací řízení, provést uložená opatření v době, která bude přiměřená lhůtě stanovené výrokovou částí napadeného prvoinstančního rozhodnutí.

V řízení o uložení nápravných opatření je správní orgán v prvé řadě povinen opatřit si obligatorní podklad - vyjádření Národního památkového ústavu. V průběhu správního řízení, které předchází vydání rozhodnutí o uložení nápravných opatření, musí být zjištěno, zdokumentováno a v odůvodnění rozhodnutí popsáno: konkrétní porušení vlastníka kulturní památky; čím a jakým způsobem je kulturní památka poškozována nebo ohrožována, resp. také dopad vlastníkova porušení povinnosti na kulturní památku. Je tedy nezbytné, aby ve spisu bylo doloženo (fotodokumentace, posudky, vyjádření atd.), v jakém stavu je kulturní památka.

Ve výrokové části rozhodnutí o uložení nápravných opatření je pak správní orgán povinen vyslovit výrok, jímž se vlastníku kulturní památky ukládají podle § 10 odst. 1 zákona o státní památkové péči nápravná opatření, a v němž musí být přesně a konkrétně určena nápravná opatření (musí jít o reálné požadavky s ohledem na charakter závad a uložená opatření musí být přímo vykonatelná, a zároveň stanovena přiměřená lhůta, v níž mají být tato opatření vykonána. Při ukládání nápravných opatření je nutné dodržet hranici mezi nutným zamezením dalšímu poškozování kulturní památky a případným nařízením prací navíc (tj. např. v případě, kdy je špatná část střešní krytiny, nelze nařídit výměnu celé střešní krytiny). Věcně nesprávným či nezákonným postupem by v dané věci např. bylo, pokud by prvoinstanční orgán uložil opatření nad rámec bezprostřední ochrany těchto památek - mohlo by se jednat o požadavek na provedení kompletní obnovy fasády či střechy, repasi oken apod. Z tohoto pohledu musí krajský úřad konstatovat adekvátnost všech uložených opatření, reagujících na havarijní stavy či natolik destruované konstrukce a prvky jednotlivých částí obou památek.

Prvořadou povinností orgánu státní památkové péče je v případech, kdy jsou kulturní památky ohroženy a chátrají, postupovat tak, aby uloženými opatřeními dle § 10 odst. 1 památkového zákona hájil veřejný zájem na uchování kulturního dědictví, tj. aby bylo primárně dosaženo odvrácení tohoto nežádoucího stavu. Ačkoli je rozhodnutí o opatřeních, stejně jako např. rozhodnutí o uložení pokuty rozhodnutím z moci úřední, jde o nápravné opatření, jehož základním účelem není trestat, ale napravit takové porušení povinností vlastníka kulturní památky, které vede k ohrožení či narušení kulturní památky a jejích hodnot, pro které se kulturní památkou stala. Rozhodnutí o nápravných opatřeních může být vydáno jednak z úřední moci příslušného správního orgánu, tedy ex officio, jednak na návrh vlastníka kulturní památky, jíž se má nápravné opatření týkat. Druhá možnost je reakcí na potenciální situaci, kdy se je vlastník kulturní památky vědom, že kulturní památka není v dobrém stavu nebo že je nedostatečně chráněna před ohrožením, poškozením, znehodnocením či odcizením, hodlá tuto situaci kvalifikovaně řešit, aniž je toho sám odborně schopen, a požádá proto o uložení nápravných opatření. Pro tuto nebo obdobnou situaci je založena příslušnost správního úřadu uložit opatření v návrhovém řízení.

Odvolatel uplatnil v odvolání několik námitek, a to zejména námitku nezákonného vypořádání námitky podjatosti, dále námitku v tom smyslu, že celá věc byla „nesprávně právně posouzena“, že zjištění správního orgánu jsou založena na vadných posudcích a námitku neúplně či nesprávně zjištěného skutkového stavu. Dále uvedl, že „správní orgán při zjišťování skutkového stavu případu i přes místní šetření zcela opomenul udržovací práce provedené účastníkem na předmětných nemovitostech, na které spol. AMÁDEUS vynaložila přibližně 3,3 mil Kč“. V závěru podaného odvolání pak poukázal na to, že spol. AMÁDEUS bylo prvoinstančním orgánem uloženo provést opatření, která již byla realizována; zároveň však ostatní námitky svým obsahem nesměřují do konkrétní podoby jednotlivých opatření.

Co se týče nezákonného vypořádání námitky podjatosti, odvolatel poukazuje konkrétně na několik vad. Dle odvolatele byla námitka podjatosti vyřízena k tomu nepříslušným orgánem, když vzhledem k tomu, že byla namítána podjatost všech úředních osob správního orgánu, měl o této rozhodovat příslušný krajský úřad. Správní orgán tedy nebyl dle odvolatele k vyřízení námitky vůbec příslušný. Krajský úřad souhlasí s odvolatelem v tom, že k rozhodování o námitce podjatosti všech úředních osob správního orgánu je příslušný nejprve nadřízený správní orgán, tj. k rozhodnutí o námitce podjatosti úřední osoby nejvýše postavené, která poté, co nebude vyloučena, může rozhodovat o namítané podjatosti jí podřízených osob. V posuzovaném případě však o námitce podjatosti ve smyslu uvedeného rozhodováno nebylo, neboť byla správním orgánem vyhodnocena jako nevčasná ve smyslu ust. § 14 odst. 2 správního řádu, tzn. jako taková námitka, ke které se „slovy zákona“ nepřihlédne. Z tohoto důvodu o ní nebylo ani rozhodováno usnesením, ale o jejím vyhodnocení jako nevčasné byl učiněn pouhý záznam do spisu. Nelze proto přisvědčit názoru odvolatele, že o námitce rozhodoval k tomu nepříslušný orgán, protože o námitce podjatosti v souladu s ust. § 14 odst. 2 správního řádu vůbec rozhodováno nebylo.

Odvolatel dále nesouhlasí s vyhodnocením, že se jednalo o námitku nevčasnou, a to z důvodu, že vyhodnocení správního orgánu bylo zcela mechanické a nebylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem případu. Za ty pak odvolatel považuje to, že námitka podjatosti byla podána bez zbytečného odkladu poté, co došlo k „vyhrocení sporu“ a požadované nároky byly uplatněny odvolatelem soudní cestou. Žaloba o zaplacení celkové částky převyšující 1,5 mld. Kč byla podána dne 15. 4. 2013. Odvolatel poukazuje také na mediální pokrytí celé události. Krajský úřad se však co se týče vyhodnocení včasnosti námitky podjatosti ztotožňuje se správním orgánem. V námitce podjatosti ze dne 20. 3. 2013 je uvedeno, že vůči odvolateli, jakožto jedné ze smluvních stran, došlo odepřením součinnosti ze strany správního orgánu, resp. Statutárního města Ostravy, za což odvolatel označuje neudělení souhlasu s umístěním stavby a odnětí souhlasu původního, k podstatnému porušení uzavřené smlouvy. Tuto situaci odvolatel v uplatněné námitce podjatosti označuje za „politický boj“, což dokládá kopií článku publikovaného v MF DNES dne 24. 2. 2012, který o vzájemných sporech mezi odvolatelem, obvodem Moravská Ostrava a Přívoz a Statutárním městem Ostrava, jakožto zaměstnavatelem úředních osob správního orgánu, hovoří. Odvolatel pak shrnuje, že Statutární město Ostrava realizaci celého projektu právně i fakticky zmařilo, a za této situace mu nezbylo než odstoupit od smlouvy. V důsledku porušení povinností vyplývajících Statutárnímu městu Ostrava z uvedené smlouvy vznikla odvolateli škoda ve výši více než 1,5 mld. Kč. Tuto škodu požadoval odvolatel nahradit dopisem doručeným Statutárnímu městu Ostrava dne 28. 11. 2012. Odmítavý postoj Statutárního města Ostravy k úhradě vznesených nároků doložil odvolatel opět mediálními články, a to vyjádřením primátora Statutárního města Ostravy uveřejněným dne 18. 4. 2012, dále článkem publikovaným dne 5. 12. 2012, a vyjádřením primátora Statutního města Ostravy pro deník MF DNES publikovaným dne 6. 12. 2012. Z uvedeného je patrné, že za moment „vyhrocení sporu“ je na místě považovat již odvolatelovo odstoupení od smlouvy, ne-li moment namítaného porušení smlouvy ze strany Statutárního města Ostravy, kdy na základě popsaných a samotným odvolatelem tvrzených skutečností, byl konflikt patrný z jednání obou smluvních stran již v podstatě bezprostředně po této události. Nárok na náhradu škody byl odvolatelem uplatněn již citovaným dopisem, ve stejné výši, ve které byl následně žalován. Sám odvolatel v námitce podjatosti dále píše: „poté, co proběhl výše popsaný konflikt…“ Odvolatel systémovou podjatost odůvodňuje tím, že je rozhodováno o věci týkající se územního samosprávného celku a jedná se o extrémně konfliktní a kontroverzní záležitost. S ohledem na skutečnosti uvedené v námitce podjatosti je však nutno uzavřít, že o nich odvolatel věděl podstatně dříve, než uvádí ve svých následných podáních, kterými reaguje na posouzení námitky podjatosti. Vyhodnocení, že se jedná o námitku nevčasnou, je tedy správné.

S tvrzením odvolatele, že se příslušné orgány v rozporu se zákonem s námitkou podjatosti věcně nevypořádaly, krajský úřad nemůže souhlasit. Podle ust. § 14 odst. 2 správního řádu se o námitce podjatosti rozhodne usnesením v případě, že se jedná o námitku včasnou. V takovém případě musí splňovat vydané usnesení všechny zákonem předepsané náležitosti ve smyslu ust. § 68 správního řádu, včetně požadavku na řádné odůvodnění. Pokud však byla podaná námitka posouzena jako nevčasná, tzn. že nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, k takové námitce se dle ust. § 14 odst. 2 nepřihlédne, tzn. že správní orgán se po vyhodnocení její nevčasnosti takovouto námitkou věcně nezabývá. Krajský úřad k tomu doplňuje, že, jak je uvedeno i v komentáři ke správnímu řádu (srov. Správní řád komentář, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., II. vydání), je v tomto ohledu zákonná formulace poněkud nešťastná, neboť z ní není zcela zjevné, jaký úkon ze strany správní orgánu má být v takovém případě učiněn. Obecně však je třeba dovodit, že i nevčasná námitka podjatosti je podáním ve smyslu ust. § 37 správního řádu, a je třeba na něj nějak reagovat, typicky pak sdělením podle části čtvrté správního řádu. To, že správní orgán o svém vyhodnocení včasnosti námitky podjatosti učinil pouhý záznam do spisu, však nemůže zakládat takovou vadu, která by měla vliv na posouzení podané námitky, a následně vydaného rozhodnutí, protože odvolatel se s posouzením námitky podjatosti jako nevčasné prokazatelně seznámil, a v rámci vyjádření se k podkladům rozhodnutí, ale i v odvolání podaném proti následně vydanému rozhodnutí ve věci samé, také na vyřízení námitky podjatosti kvalifikovaně reagoval.

Vzhledem k tomu, že nevčasná námitka je s ohledem na dikci správního řádu podáním ve smyslu ust. § 37 správního řádu, je možné, že na základě jejího obsahu a následného šetření se správní orgán dozví o takových skutečnostech, které jej povedou k postupu či zahájení řízení z moci úřední. Pro tyto úkony (věcné vyhodnocení opožděné námitky podjatosti, prošetření) není zákonem stanovená zvláštní funkční příslušnost, stejně jako pro posouzení včasnosti podané námitky. K postupu podle ust. § 14 odst. 4 správního řádu pak zákon zakládá funkční příslušnost nadřízené úřední osobě a následně, pokud takovouto není možné určit, je nadřízený správní orgán příslušným k postupu podle ust. § 131 odst. 4 správního řádu. V posuzovaném případě bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé (napadené rozhodnutí), aniž by bylo ze strany správního orgánu formálně vyhodnoceno, zda s ohledem na znění nevčasné námitky podjatosti nastaly ze zákona důvody pro pochybnost o nepodjatosti úředních osob a postup podle ust. § 14 odst. 4 správního řádu. Z povahy věci však vyplývá, že činit úkony z moci úřední má význam pouze tehdy, dokud není vydáno rozhodnutí ve věci samé (srov. Správní řád komentář, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., II. vydání). Podobně se vyjádřil v rozhodnutí ze dne 10. 8. 1998, sp. zn. 29 Ca 200/96, i Krajský soud v Brně, který dovodil, že podmínkou, za níž může být rozhodnuto o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen z řízení a rozhodování určité věci je, aby o věci samé nebylo ještě rozhodnuto. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 2 As 16/2012, judikoval obdobné, a to že možná podjatost úřední osoby, která vydala rozhodnutí, nemusí znamenat jeho nezákonnost. Podle ust. § 89 odst. 2 správního řádu nepřihlíží odvolací orgán k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Vzhledem k tomu, že odvolací orgán shledal napadené rozhodnutí zákonným a v rozsahu odvolacích námitek věcně správným, bylo by v tomto případě v rozporu s dosavadní judikaturou i s komentovaným zněním správního řádu napadené rozhodnutí zrušit pouze z důvodu absence formálního vyhodnocení (i když jej zákon výslovně neukládá) a případného postupu podle ust. § 14 odst. 4 správního řádu, když přezkoumávané rozhodnutí bylo v odvolacím řízení shledáno v souladu s právními předpisy. Krajský úřad tedy neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, a na základě výše uvedeného se dále již nezabýval věcným posouzením systémové podjatosti úředních osob správního orgánu, která je v rámci podaného odvolání opět namítaná.

Co se týče odvolací námitky spočívající v tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí, protože bylo vydáno vyloučenou úřední osobou, krajský úřad již pouze na okraj doplňuje, že tím, že odvolatel nepodal námitku podjatosti bez zbytečného odkladu, ztratil procesní „privilegium“ kvalifikovaného rozhodování o této námitce. Takovýto postup nelze ve vztahu k procesním právům odvolatele nahradit nárokovaným postupem z moci úřední a prověřením „de facto“ neformálního podnětu, neboť by se jednalo o pojetí v příkrém rozporu s dikcí zákona, když by byly opožděné námitce podjatosti přiznány stejné právní účinky, jako té včasné.

Odvolací orgán pak s ohledem na následný obsah podaného odvolání musí v prvé řadě reagovat na námitky odvolatele, kterými se ohrazuje proti plnění již jednou či vícekrát realizovaných opatření s tím, že do jejich plnění vložil finanční prostředky za cca 3,3 mil Kč. Jestliže provedení těchto opatření prokazatelně nebylo pro uchování hodnot předmětných památek dostačující, resp. tato opatření „dosloužila“, čehož důsledkem je další poškozování památek vnějšími vlivy, je uložení dalších, byť i obdobných či dokonce totožných opatření naprosto legitimním postupem. Péče vlastníků o kulturní památky musí být vždy péčí kontinuální a hlavně musí plnit svůj účel, což v daném případě s ohledem na porovnání stávajícího stavebně technického stavu těchto památek se stavem z let 2010 a 2011, nemohlo platit.

Odvolatel předložil přílohou podaného odvolání také „Soubor faktur a dalších podkladů k provedeným pracím“ s tím, že jednou ze zásadních námitek podaného odvolání je poukazováno na to, že „nelze odvolateli opětovně ukládat opatřením práce, které již jednou byly provedeny“. K tomu odvolací orgán uvádí, že např. provedení opravy střešních svodů, svodů a koryt v květnu roku 2011, odstranění opadávající omítky a kachlí (budova nad Reiffeisen bank ul. 28. října) a odstranění uvolněné omítky z římsy (budova ul. Nádražní a nám. E. Beneše) v březnu 2011 nemůže být argumentem k tomu, aby po více než dvou letech prokázaného postupného chátrání staveb (i přes řadu z vlastní iniciativy průběžně provedených prací) nemohly být nařízeny práce totožné či obdobné (naléhavost těchto opatření je v odůvodnění napadeného prvoinstančního rozhodnutí adresátovi podrobně vysvětlena).

Námitku, uplatněnou pod body 39 až 43 shledává odvolací orgán jako irelevantní, neboť v řízení, jehož hlavním a de facto jediným účelem je odvrácení bezprostředního ohrožení chátrající kulturní památky, není žádoucí, ani účelné zkoumat, popř. zohledňovat stavební a majetkoprávní historii předmětu ochrany, ale pouze a jen současný nežádoucí stav kulturní památky s tím, že následně budou přijata opatření, jejichž naléhavost přesvědčivým způsobem správní orgán zdůvodní. Nastane-li situace, že kulturní památka prokazatelně chátrá a správní orgán je tento nežádoucí stav schopen doložit a dokázat jako v tomto případě, nemá smysl zabývat se hypotetickými možnostmi případné rekonstrukce, pomocí níž mohl být nežádoucí stav v minulosti řešen. Je-li tedy prvořadým účelem vedeného řízení odvrácení bezprostředního ohrožení hodnot kulturních památek, je naprosto bezpředmětné za současné situace přihlížet k „bývalým plánům a přípravám spol. na rozsáhlou rekonstrukci OC Ostravica, od nichž odvolatel prokazatelně upustil (ať už z jakékoli pohnutky).

Nápravná opatření mají sloužit k uchování kulturního dědictví do budoucna a jestliže odstoupením od smlouvy odvolatel na dříve plánovanou rekonstrukci chátrajících památek rezignuje, ani pro prvoinstanční orgán neexistuje jiná možnost jak postupovat, aby hodnoty těchto zůstaly uchovány. Odvolací orgán musí v této souvislosti připomenout, že plnou zodpovědnost za stavebně technický stav kulturních památek nese ze zákona vždy pouze jejich vlastník, a to bez ohledu na jakékoli v odvolání poukazované okolnosti.

Prvoinstanční orgán v souladu s ustanovením § 3 správního řádu vycházel ve vedeném řízení zejména z „odborného posudku stavu objektů obchodního domu Ostravica-Textilia“, zpracovaného spol. Marpo v listopadu roku 2012 a také z písemného vyjádření odborné organizace z února roku 2013. Odvolací orgán považuje za zcela zásadní uvést, že záchranná opatření, uložená prvoinstančním orgánem, patřičným způsobem reflektují jak odborným posudkem učiněné „návrhy na okamžitá opatření ke stabilizaci havarijního stavu“ předmětných památek, tak také požadavky odborné organizace s tím, že jsou legitimním a přiměřeným způsobem promítnuta do výrokové části napadeného rozhodnutí. Zároveň je potřeba uvést, že prvoinstanční orgán neukládá žádná opatření nad rámec těchto skutkových zjištění a následných návrhů.

Odvolatel v rámci námitek poukazuje na „provedení některých prací z vlastní iniciativy“ v průběhu vedeného řízení (tj. na kompletní výměnu střešní folie za silnější UV stabilní folii, odstranění suti z balkonů ve dvoře, vyčištění, přespárování a vyvložkování vnitřních žlabů v půdním prostoru a odstranění náletových rostlin), jež neměly být prvoinstančním orgánem zohledněny. Uložená opatření však tyto „práce z vlastní iniciativy“ reflektují, není pravdou, že by na ně prvoinstanční orgán nebral ohled, neboť co se týče např. pokrytí střechy objektů č.p. 241 a 3099 novou trvanlivější polyetylenovou folií, je evidentní, že opatření pod body 2a) a 3a) mají k těmto pracím přímou návaznost.

K bodě 3. podaných námitek odvolací orgán poznamenává, že větu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterou prvoinstanční orgán tvrdí, že „ze strany vlastníka nedošlo k posílení ochrany kulturních památek“, nelze vnímat izolovaně, ale v kontextu celého sdělení, kdy se vypořádával s podklady rozhodnutí, konkrétně s vyjádřením odborné organizace. Stejně tak několik dalších, neobratných formulací v rámci obsáhlého odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy prvoinstanční orgán např. cituje z písemního vyjádření odborné organizace, nemůže být vnímáno jako pochybení zakládající nepřezkoumatelnost či dokonce nezákonnost tohoto rozhodnutí.

Jak výrokovou částí napadeného rozhodnutí, tj. uloženými opatřeními, tak také odůvodněním těchto opatření prvoinstanční orgán jasně prokázal, že jediným účelem celého řízení je potřeba reagovat na zjištěná poškození hodnot předmětných kulturních památek. Představa, že postup, kdy orgán památkové péče v reakci na provedená zjištění uložením nejnutnějších opatření k nápravě nežádoucího stavu by měl sloužit jako „další bojiště eskalujícího sporu“ mezi zástupci města a odvolatelem, se ve světle učiněných zjištění jeví jako absurdní.

Odvolací orgán je přesvědčen, že prvoinstanční orgán tak svými postupy v řízení jasně prokázal, že nařízená opatření vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nejsou svévolná, bezpředmětná, či jakkoli nadbytečná, jak je opakovaně uvedeno v podaném odvolání.

Odvolací orgán, v souladu se zásadami v § 2 až 8 správního řádu (zejména pak s ohledem na zásadu zákonnosti, proporcionality, předvídatelnosti, zásadu ochrany veřejného zájmu a procesní ekonomie) rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v plné moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 správního řádu.

„otisk úředního razítka“

JUDr. Marta Wroblowská, v.r.
vedoucí odboru
územního plánování, stavebního řádu a kultury

[vloženo: 11. 12. 2013] [zpět]