f

ostravica-textilia.cz

Od hlavy k patě Vás oblékne Módní dům Ostravica

Takové bylo motto nejluxusnějšího obchodního domu v Ostravě

Dnes je však slavný palác módy opuštěn a chátrá

Nedopusťme, aby nám jej nakonec zbourali!

má 7517 signatářů

výzva petice chci podepsat internetovou petici seznam signatářů internetové petice

papírová petice dokumenty ohlasy v médiích videa tiskové zprávy ke stáhnutí


Reakce na petici a články k tématu:

Rozhodnutí Krajského úřadu MSK 138364/2013

Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, jako příslušný orgán státní památkové péče podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) a § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), rozhodl ve věci odvolání spol. AMÁDEUS REAL, a.s., se sídlem Dlouhá 13, 116 78 Praha 1 (do 3. 7. 2013 v řízení zastoupené Mgr. Janem Petříkem, advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK pod č. 8813, následně od 3. 7. 2013 zastoupené advokáty Mgr. Vladimírem Uhde a Mgr. Tomášem Politzerem, oba advokátní kancelář BBH, v.o.s., se sídlem Klimentská 1207/10, 110 00 Praha 1) proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, útvaru hlavního architekta č.j. SMO/420352/12/ÚHA/Jan, jímž byla uložena pokuta za porušení zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,ve znění pozdějších předpisů (dále jen památkový zákon) – správní delikt dle § 35 odst. 1 písm. c) památkového zákona, takto: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, útvaru hlavního architekta č.j. SMO/420352/12/ÚHA/Jan ze dne 29. 7. 2013

ruší a řízení zastavuje.

Označení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu:

AMÁDEUS REAL, a.s., se sídlem Dlouhá 13, 116 78 Praha 1 (do 3. 7. 2013 v řízení zastoupena Mgr. Janem Petříkem, advokátem zapsaným v seznamu advokátů ČAK pod č. 8813, následně zastoupena advokáty Mgr. Vladimírem Uhde a Mgr. Tomášem Politzerem, oba advokátní kancelář BBH, v.o. s., se sídlem Klimentská 1207/10, 110 00 Praha 1 (dále jen „odvolatel“).

Odůvodnění


Správní řízení bylo zahájeno z moci úřední dne 20. 12. 2012 ve věci podezření ze spáchání správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. c) památkového zákona, konkrétně za porušování povinností vlastníka kulturní památky dle § 9 odst. 1 památkového zákona.

Po provedeném správním řízení Magistrát města Ostravy, útvar hlavního architekta (dále jen „prvoinstanční orgán“), rozhodl o uložení pokuty za spáchání správního deliktu dle ustanovení § 35 odst. 1, písm. c) památkového zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel včas odvolání u prvoinstančního orgánu, který podanému odvolání nevyhověl a předložil jej spolu se spisovým materiálem odvolacímu orgánu k dalšímu řízení.

Odvolací orgán přezkoumal ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy; odvolací orgán dále zhodnotil veškeré podklady a zjištěné skutečnosti k dané věci a na tomto základě, podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, napadené rozhodnutí zrušil a vedené řízení zastavil.

Odvolací orgán považuje za nezbytné, v souladu se zásadou materiální pravdy § 3 správního řádu, rámcově shrnout chronologii projednávaného případu:

Správní řízení bylo prvoinstančním orgánem zahájeno dne 20. 12. 2012, a to na základě závěrů ze státní kontroly ve smyslu dozoru podle § 29 památkového zákona a zákona č. 552/1991, o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, učiněné dne 23. 10. 2012. V rámci této kontroly bylo odbornou firmou zpracováno odborné posouzení stavebně technického stavu obou kulturních památek, které bylo podkladem následně vypracovaného znaleckého posudku č. 181/2012/08, jakožto nedílné součásti kontrolních zjištění. Ke dni 19. 12. 2012 odvolatel využil zákonné možnosti uplatnit námitky vůči obsahu znaleckého posudku; tyto námitky rozhodnutím ze dne 21. 12. 2012 vedoucí útvaru hlavního architekta Magistrátu města Ostravy, Ing. arch. Cyril Vltavský v celém rozsahu zamítl. Dne 22. 1. 2013 se ve věci v souladu s § 49 správního uskutečnilo ústní jednání v rámci kterého uplatnil odvolatel písemné vyjádření (stanovisko) k vznesenému obvinění. Následně prvoinstanční orgán dopisem ze dne 19. 2. 2013 doručil odvolateli výzvu dle § 36 odst. 3 správního řádu na seznámení se s podklady rozhodnutí; dne 26. 2. 2013 byla celá spisová dokumentace předložena zákonnému zmocněnci odvolatele k seznámení. Ten možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí využil, ovšem pouze v tom smyslu, že namísto věcných připomínek uplatnil vůči prvoinstančnímu orgánu námitku generální (tzv. systémové) podjatosti. Prvoinstanční orgán prostřednictvím tajemníka Magistrátu města Ostravy bezodkladně uvědomil o nastalé situaci nadřízený orgán (krajský úřad), spolu s postoupením příslušné spisové dokumentace. Poté, co obdržel stanovisko krajského úřadu k námitce systémové podjatosti, dospěl k názoru, že námitka nebyla uplatněna bezodkladně a k jako takové k ní nepřihlédl (viz sdělení odvolateli přípisem č.j. SMO/420352/12/ÚHA/Jan ze dne 14. 6. 2013.) Téhož dne byl zákonný zástupce odvolatele opětovně vyzván dle § 36 odst. 3 správního řádu, aby se seznámil s podklady rozhodnutí. Odvolatel následně oznámil „převzetí právního zastoupení“ a spolu s ním zaslal (dne 8. 7. 2013) prvoinstančnímu orgánu přípis, označený jako „upozornění na vady řízení“. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu v celé věci bylo odvolateli oznámeno ke dni 2. 8. 2013; proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel prostřednictvím zákonného zástupce, zmocněného na základě substituční plné moci, v zákonné lhůtě odvolání. Podanému odvolání prvoinstanční orgán nevyhověl a ke dni 22. 8. 2013 jej postoupil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení.

Odvolací orgán musí hned na začátku uvést, že dvě kulturní památky, při jejichž ochraně došlo k porušení ustanovení památkového zákona, jsou ve výroku rozhodnutí nepřesně vymezeny (jako celkem tři), když jsou označeny jako kulturní památky č.p. 243, parc.č. 409, (rejstř. č. ÚSKP 102503), ul. 28. října 54a, nemovitá kulturní památka č.p. 3099, parc.č. 410/3 (rejstř.č. ÚSKP 12137/8-3251) a 28. října 54 a nemovitá kulturní památka č.p. 241, par.č.410/1 (rejstř.č. ÚSKP 12137/8-3251), vše v k.ú. Moravská Ostrava.

Bezvadná identifikace kulturní památky je identifikací dle seznamu kulturních památek svých územních obvodů, které jsou výkonné orgány státní památkové péče povinny ze zákona vést. V daném případě tedy správné označení zní:

„areál obchodního domu Textilia – Ostravica“ (dům č.p. 243 na pozemku parc.č. 409 v kat.území Moravská Ostrava, rejstř. č. ústředního seznamu kulturních památek 102503)

„bývalá banka č.p. 241“, (dnes dům o dvou číslech popisných: č.p. 241 a č.p. 3099 na pozemcích parc.č. 410/1 a 410/3, rejstř. č. ústředního seznamu kulturních památek 12137/8-3251).

Jedná se tedy celkem o dvě kulturní památky, z nichž jednu památku tvoří dům se dvěmi samostatnými čísly popisnými (stavebně propojené). Ve výrokové části je kulturní památka – „bývalá banka č.p. 241“ – opakovaně identifikována jako kulturní památky dvě. Nepřesné označení kulturních památek ve výrokové části způsobuje určitou zmatečnost, zejména pak ve vztahu k výši uložené pokuty a jejímu následnému odůvodnění. Z tohoto odůvodnění výše uložené sankce, vztaženého k výroku o pokutě, pak adresát pokuty může prostými počty nabýt dojmu, že za jednu, dle odůvodnění „mnohem lépe obnovitelnou“ památku“, mu byla uložena totožná pokuta jako za podstatně zchátralejší kulturní památku (resp. dle výroku spíše jako za památky dvě) „bývalé banky“. Odvolací orgán při přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že zásadní otázkou, s níž se musí vypořádat je otázka existence odpovědnosti za správní delikt, či její případný zánik. Pro správní delikt za porušování povinností na úseku péče o kulturní památky platí ustanovení § 37 odst. 2) památkového zákona, v němž je uvedeno, že „Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán státní památkové péče, který je příslušný pokutu uložit, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.“ V tomto konkrétním případě je dle ustanovení § 35 odst. 1 památkového zákona příslušným orgánem obecní úřad obce s rozšířenou působností. Lhůta jednoho roku je tzv. lhůtou subjektivní, jejíž běh počíná ve chvíli, kdy se správní orgán o porušení povinnosti dozví a končí jejím uplynutím. Lhůta tří let, je tzv. lhůtou objektivní, a její běh počíná ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo a končí jejím uplynutím. Konec objektivní lhůty může být prolomen u tzv. správních deliktů trvajících (viz níže). Obě lhůty, tzn. subjektivní i objektivní, jsou lhůtami prekluzivními, v případě správního trestání označovanými jako promlčecí.

Judikatura Nejvyššího správního soudu vychází ze skutečnosti, že pojem „trvajícího deliktu“ byl pro potřeby praxe vytvořen právní teorií a je nejčastěji používán v trestním právu. Trvající trestný čin (v tomto případě pak trvající správní delikt) bývá pravidelně charakterizován jako čin, jímž pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, anebo čin, kterým pachatel udržuje protiprávní stav, aniž zákon vyžaduje, aby jej též vyvolal. Zákon zde postihuje právě udržování protiprávního stavu. Trvající trestné činy se posuzují jako jediné jednání, které trvá tak dlouho, dokud pachatel udržuje protiprávní stav; jde tedy o jediný skutek a jediný trestný čin, který je ukončen teprve okamžikem odstranění protiprávního stavu. Trvající trestný čin se pak v návaznosti na výše uvedené počíná promlčovat teprve od okamžiku ukončení trestné činnosti, tj. od okamžiku odstranění stavu, jehož udržování je znakem trestného činu (shodně též Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 23 a násl., případně Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné. I. obecná část. 2. přepracované vydání. Praha: Kodex, 1995, s. 61).

Nejvyšší správní soud dále uvádí, že ačkoli se trvající delikt (přestupek) posuzuje vždy jako jedno jednání a jeden skutek až do ukončení deliktního jednání, je třeba odlišit situaci, kdy je již v průběhu trvání deliktu (tj. dříve, než je protiprávní stav ukončen) uložena sankce. V takovém případě je, a to pouze z hlediska ukládání sankce, nutno trvající delikt považovat za ukončený, neboť se předpokládá, že právě uložení sankce pachatele donutí k ukončení protiprávního stavu. Pokud je však po uložení sankce protiprávní stav i nadále udržován a trvající delikt trvá dále, nejedná se z hlediska totožnosti skutku o skutek shodný, nýbrž o skutek nový, za který lze uložit další sankci. Existuje zde sice totožný pachatel i protiprávní stav, odlišnost je však dána časovým obdobím, po které delikt (přestupek) trvá a za které je sankce ukládána.

V případě, kdy jsou pro uložení pokuty za správní delikt uloženy lhůty 2 (objektivní i subjektivní), jako je tomu v tomto konkrétním případě, platí, že možnost uložení sankce zaniká uplynutím již jediné z nich. Vzhledem k tomu, že správní delikt má charakter deliktu trvajícího, kdy objektivní lhůta se ve smyslu shora uvedeného začne promlčovat až od okamžiku ukončení protiprávního stavu, je významným zabývat se otázkou, zda v době rozhodování správních orgánů stále trvá lhůta subjektivní, tj. jednoletá od zjištění správního deliktu příslušným správním orgánem. V tom smyslu pak odvolací orgán zjistil následující:

Ve výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno, že společnost AMÁDEUS REAL, a.s. je vinna ze spáchání správního deliktu, kterého se dopustila tím, že od ledna 2010 do 23. 10. 2012 řádně nepečovala o zachování těchto kulturních památek, neudržovala je v dobrém stavu, nechránila před ohrožením, poškozením, znehodnocením a odcizením. Prvoinstanční orgán tedy zcela jednoznačně časově označil dobu, po kterou trvání správního deliktu posuzoval, byť ve skutečnosti zjištěný protiprávní stav trvá nadále a ze spisu je zřejmé, že trval i v době rozhodování o uložení pokuty. Ve vztahu k posouzení existence či zániku subjektivní lhůty je pak nutno prokázat, kdy se o tomto dva roky trvajícím protiprávním stavu prvoinstanční orgán dozvěděl (subjektivní lhůta).

Odvolací orgán poukazuje na následující skutečnosti vyplývající z napadeného rozhodnutí.

V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že prvoinstanční orgán při rozhodování o pokutě vycházel mimo jiné z odborného posudku stavu objektů včetně fotodokumentace obchodního domu OSTRAVICA-TEXTILIA č.p. 243, 3009, 241, k.ú. Moravská Ostrava zpracovatele MARPO s.r.o. Na str.3 napadeného rozhodnutí dole (poslední řádek) a následně na str. 4 se uvádí, že v první části odborného posudku je provedena rekapitulace zjištěných poruch na sledovaných objektech z období února – března 2010, března 2011. Pokud se týká památky č.p. 243 na parcele č. 409, označené písmenem „B“, bylo odbornou prohlídkou v březnu 2011 zjištěno, že u ní došlo ke značnému rozvoji některých původních poruch, a to zejména spojených s devastací oplechování, do konstrukce silně zatéká, všechny podhledy jsou silně promáčené a ve spolupůsobení s mrazem dochází k odpadávání omítek, nové podhledy jsou silně poškozeny devastací objektu při rozkrádání elektrokabelů a jiných kovových materiálů a konstrukcí.

Dále je uvedeno, že také objekt č.,p. 3099 na p.č. 410/3 a objekt č.p. 241 na p.č. 410/1 označený písmenem „D“ byly odborně prohlédnuty v roce 2010, 2011, 2012. Již v roce 2010 byly zjištěny závažné poruchy jak ve stropních konstrukcích, tak na svislých nosných konstrukcích. Rozhodnutí v tom smyslu odkazuje na zápisy z kontrolních prohlídek na kulturní památce „obchodní dům Textilia – Ostravica“ v listopadu 2011 a v lednu 2012.

Napadené rozhodnutí vychází mimo jiné rovněž z rozhodnutí, jimiž prvoinstanční orgán v minulosti uložil společnosti opatření k zajištění kulturní památky podle § 10 památkového zákona, a to rozhodnutí ze dne 10. 12. 2010 a rozhodnutí ze dne 14. 11. 2011. Těmito rozhodnutími ukládá příslušný správní orgán opatření, která je vlastník povinen vykonat, neplní-li povinnosti uvedené v § 9 téhož zákona, především povinnost na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením.

Podkladem rozhodnutí je také upozornění vlastníka kulturních památek prvoinstančním orgánem ze dne 23. 4. 2012, aby dodržoval povinnosti vlastníka kulturní památky dle § 9 památkového zákona, a dále podnět stavebnímu úřadu ze dne 25. 4. 2012 k provedení opatření dle § 135 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení upravuje nařízení neodkladného odstranění stavby a nutné zabezpečovací práce.

Všechny shora uvedené podklady rozhodnutí bez jakýchkoli pochybností nasvědčují tomu, že porušení památkového zákona naplňující skutkovou podstatu uvedenou v § 35 odst. 1 písm. c) prvoinstanční orgán zjistil již v době, od níž uplynula doba delší než jeden rok. Ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 téhož zákona pak nemohl za porušení povinností pokutu již uložit. Promlčení subjektivní lhůty pro uložení pokuty považuje odvolací orgán za stěžejní důvod, pro který musel napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.

Zcela na závěr řešení otázky zániku odpovědnosti za správní delikt, resp. k promlčení lhůty pro uložení pokuty odvolací orgán uvádí, že ze spisu je zřejmé, že prvoinstanční orgán jako příslušný správní orgán po celou dobu, kterou uvádí, že se v jejím průběhu vlastník kulturních památek dopouštěl předmětného správního deliktu, o porušování zákona věděl a toleroval je, neboť bral v úvahu skutečnost, že vlastník objektu připravoval investici většího rozsahu, v jejímž rámci měla být provedena také úprava obou kulturních památek. Tomu nasvědčuje i výzva, kterou učinil vlastníkovi ve chvíli, kdy ten odstoupil od připravovaného záměru. Odvolací orgán je toho názoru, že při posuzování případného protiprávního jednání nelze nahlížet věc tak, že se změnou situace (odvolatel odstupuje od záměru obnovit kulturní památky spolu s výstavbou OC Ostravica) se zásadním způsobem zpětně změní nahlížení na odvolatelovo dosavadní jednání. Jinými slovy, jestliže v průběhu let 2010 a 2011 (za které je rovněž ukládána sankce), prvoinstanční orgán přes řadu zjištění, dokládajících podezření na porušování povinností uvedených v § 9 odst. 1 památkového zákona, nezahájil řízení o správním deliktu s tím, že pouze ukládal nápravná opatření v reakci na bezprostřední poškození památek (havárie, zcizení jednotlivých architektonických prvků apod.), neboť toto jednání vzhledem k plánované rekonstrukci nenahlížel jako deliktní, nelze toto jednání z let 2010 a 2011 jako deliktní posuzovat ani nyní.

Nad rámec této stěžejní právní vady řízení způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí (promlčení lhůty pro uložení pokuty za správní delikt) pak odvolací orgán shledal některá další pochybení.

Především samotná formulace skutkové podstaty správního deliktu ve výrokové části neodpovídá zcela její formulaci v ustanovení § 35 odst. 1 písm. c), když je v ní uvedeno jako protiprávní jednání rovněž i „nechránění před zcizením nemovitosti“. Skutek je definován následovně: „nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí“. Skutečnost, že vlastník nechrání kulturní památku před jejím odcizením je obsahem skutkové podstaty podle písm. a) uvedeného ustanovení, nikoli podle písm. c), z jehož spáchání byla společnost uznána vinnou. Jedním ze základních požadavků na výrokovou část rozhodnutí je, že tato musí být v souladu se zákonem, přesná a určitá. Tomuto požadavku výroková část napadeného rozhodnutí neodpovídá, a to i s ohledem na výše uvedené ve vztahu k přesnému označení kulturních památek.

Prvoinstanční orgán projednával deliktní jednání společnosti AMÁDEUS REAL, a.s. jako jediný skutek, spočívající v tom, že zmíněná společnost se dopustila protiprávního jednání tím, že jako vlastník nemovitých kulturních památek na ulici 28. října 56, č.p. 243, parc.č. 409, (rejstř. č. ÚSKP 102503), a ul. 28. října 54a, č.p. 3099, parc.č. 410/3 (rejstř.č. ÚSKP 12137/8-3251) a 28. října 54, č.p. 241, par.č.410/1 (rejstř.č. ÚSKP 12137/8-3251), vše v k.ú. Moravská Ostrava, řádně nepečovala o zachování těchto kulturních památek, neudržovala je v dobrém stavu, nechránila před ohrožením, poškozením, znehodnocením a odcizením. Přes tuto skutečnost uložila za protiprávní jednání dvě pokuty, a to za každou ze dvou kulturních památek samostatně. Odvolací orgán má za to, že udělení dvou pokut za jediný skutek je v rozporu se zákonem.

Odvolatel uplatnil v odvolání několik námitek, a to zejména námitku podjatosti, resp. námitku nedostatečného vypořádání se s námitkou podjatosti, dále námitku v tom smyslu, že zjištění správního orgánu jsou založena na vadných posudcích, a námitku neúplně či nesprávně zjištěného skutkového stavu. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí se zrušuje a řízení zastavuje především z důvodu promlčení lhůty pro uložení pokuty za správní delikt, přičemž k promlčení došlo již v době před vydáním prvoinstančního rozhodnutí, odvolací orgán s přihlédnutím k zásadě ekonomie řízení se vypořádáním námitek v odůvodnění rozhodnutí nezabývá, neboť všechny uplatněné námitky jsou ve vztahu k výroku odvolacího rozhodnutí irelevantní.

Odvolací orgán, v souladu se zásadami v § 2 až 8 správního řádu (zejména pak s ohledem na zásadu zákonnosti, proporcionality, předvídatelnosti, zásadu ochrany veřejného zájmu a procesní ekonomie) rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí.

Poučení



Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v plné moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 správního řádu.


JUDr. Marta Wroblowská
vedoucí odboru
územního plánování, stavebního řádu a kultury



Petiční výbor:
Lukáš Černohorský – tiskový mluvčí petičního výboru (kontakt) | Ondřej Polanský – koordinátor | Michal Šíma | – zakladatel stránek Módní dům Ostravica-Textilia na facebook.com

Veřejně podporují:
Jan Becher – knihkupec, zastupitel města Ostravy | Lukáš Jansa – advokát | Radovan Lipus – režisér | Jaroslav Němec – výtvarník | Ilona Rozehnalová – antikvářka | Martin Strakoš – historik architektury

Sběrné místo pro petiční archy: Antikvariát FIDUCIA Nádražní 30, Ostrava