f

ostravica-textilia.cz

Od hlavy k patě Vás oblékne Módní dům Ostravica

Takové bylo motto nejluxusnějšího obchodního domu v Ostravě

Dnes je však slavný palác módy opuštěn a chátrá

Nedopusťme, aby nám jej nakonec zbourali!

má 7515 signatářů

výzva petice chci podepsat internetovou petici seznam signatářů internetové petice

papírová petice dokumenty ohlasy v médiích videa tiskové zprávy ke stáhnutí


Kauza Ostravica – Textilia

Vladimír Šiler: Kauza Ostravica – Textilia, Facebook.com, 10.  2.  2012

Už před rokem jsem doporučoval přátelům a známým, ať se projdou kolem obchodního domu Ostravica a nakouknou pod odchlíplé plakáty, jimiž jsou polepeny jeho výlohy. Naskytne se děsivý pohled do útrob vraku Titaniku. Estetika impozantního zmaru kromě numinózní hrůzy budí i nutkavou fascinaci. Proniknout tak dovnitř a nafotit si to! Přesně to napadlo v tu dobu i Borise Rennera. Jeho fotky pak uvedla Ivana Lesková v MF Dnes (24. 2. 2011). Svérázná krása v majestátu smrti. Smíšené pocity.

     V Ostravě jsme na to zvyklí. Překotně rostoucí město muselo často asanovat. Průmyslová revoluce odepsala nejeden svůj palác do šrotu. Technokratické barbarství, neúcta moderny k dílu předků i nepřítomnost vlastních tradic nesentimentálně ničila i to, co mohlo ještě sloužit – ve jménu vyšší produktivity a aktuální módy. Ale přesto, myslím si, zůstala zachována jakási evropská míra vkusu a důstojnosti, kontrastující s tím, co se dělo v Americe, nebo co se nyní děje třeba v Pekingu. Právě před rokem jsem upozorňoval na snímky, které udělali francouzští fotografové Yves Marchand a Romain Meffre v Detroitu, umírajícím centru amerického automobilového průmyslu (http://www.marchandmeffre.com/detroit/index.html). Američan to prostě nevidí. Ale srdce Evropana trpí.

     Myslel jsem si, že v Ostravě snad až takoví barbaři nejsme. Pak ale někdo nechal výlohy Ostravice zazdít. Aby citlivé oko netrpělo tím, co se děje uvnitř. Mříže ve dveřích záhadně polevily a do objektů vstupovaly party přičinlivých mužů, zjevně nikoli bezdomovců, kteří za bílého dne odstraňovali okna – aby se chátrání urychlilo. V noci pak někdo čile loupal plechovou střechu – i na místech těžko dostupných a nebezpečných, kam by se spontánně recyklující subkultury sotva vypravily. Je to jasné: ti, kdo si objekty koupili, evidentně nemají zájem o jejich rekonstrukci. Tak dlouho budou slibovat ochotu a předstírat potíže, až už nebude co zachraňovat. Představitelé města ostatně už dříve dali nepokrytě najevo, že jim na zachování obchodního domu nezáleží.

     Ostrava prodělala po 100 – 150 let trvajícím rozmachu hlubokou transformaci, kterou k překvapení mnohých poměrně zdárně zvládla. Nyní se ale vylidňuje a stárne. Hledá novou identitu. Potřebuje strategii do budoucna.

     Proto je dobře, že se zde najdou lidé, kterým není osud jejich města lhostejný. Včera se sešla skupina aktivistů usilujících o záchranu budovy Textilie i přilehlé bývalé banky (ostravica-textilia.cz).   

     V Ostravě už dlouho působí ctitelé hornických a průmyslových tradic. Po roce 1989 vznikla i další ohniska zájmu o specifické urbánní prostředí. Jednu dobu fungoval Klub za starou Ostravu. Na Filozofické fakultě Ostravské univerzity se pěstují obory jako dějiny průmyslu, péče o technické památky, studium svérázné regionální kultury a lokální literární a výtvarné tvorby. Radovan Lipus, David Vávra, Martin Strakoš, Naďa Goryczková, Miloš Matěj a mnozí další dokázali slávu Ostravy rozšířit i za hranice regionu. Potenciál takto soustředěný do viditelných aktivit a konkrétních projektů má pro správu společných veřejných záležitostí větší váhu, než je pouhý součet voličských hlasů.

     Pokládám se za angažovaného sympatizanta podobných akcí. Dokonce za lokálního patriota (byť nejsem rodák). Ale tentokrát – i když jsem snahu o záchranu Textilie podpořil – si uchovávám pragmaticky střízlivý nadhled.

     Nebylo by to poprvé, co se něco zbourá, aby mohlo vyrůst něco nového. A nebylo by poprvé, kdy staromilci štkají nad ruinami a konzervativci žehrají na novostavby. Obojí se časem poddá.

     Budova Textilie, jakkoli je architektonicky stylově čistá, přesto právě svým modernistickým minimalismem nepůsobí nijak výrazně. Stejně jako na jiném místě obchodní dům Bachner. I když jde v obou případech o dílo pozoruhodných architektů. S Textilií sousedící budova bývalé banky je pak z pohledu běžného „uživatele“ města spíše bizarním reliktem dávno opuštěných estetických kódů. I znalci připouštějí, že věhlas architektů je působivější než vzhled budovy.

     Zkrátka – oželel bych všechny tři objekty. Pokud by na jejich místě vzniklo něco lepšího. A v tom je právě kámen úrazu.

     Z prvních nákresů, které pronikly na veřejnost, jasně plyne, že překvapení se ani tentokrát konat nebude. Developeři opět nectí ducha místa a specifikum města. Tuctové, uniformní projekty, vznikající sice ve slavných, ale přesto jen ve virtuálním světě počítačových programů existujících architektonických laboratořích. Kostky z betonu, skla a lesklých kovů, jaké by mohly stát kdekoliv na světě. A uvnitř lunapark masové zábavy a tržiště globální konfekce. Jako by jich v Ostravě bylo málo!

     Takže – není-li k dispozici nic opravdu originálního a osobitého, pak ať raději zůstanou třeba všechny tři původní budovy. Protože i kdybychom zcela skepticky usoudili, že nejsou nijak zvlášť zajímavé, budou pořád lepší než to, co zde investoři a městští radní chtějí nechat vyrůst. Však oni – budou-li přinuceni – najdou řešení, jak zevně zachovat místní tradici a uvnitř ji naplnit aktuálně atraktivním obsahem. Ostatně, jak je vidět – chytili se za nos. Pochopili, že průhledně nenápadná řízená destrukce obrací veřejné mínění proti nim. Oloupanou střechu tedy alespoň provizorně zakryli.

 

     Škoda, že jsme podobně důsledně netrvali na tom, aby budovatelé nové Karoliny byli nuceni do svého projektu organicky zapracovat staré průmyslové haly, které byly od počátku považovány za kondenzační jádro nové zástavby. Tím spíše, že už jsme se jednou poučili, jak podobná nedůslednost může dopadnout – v případě Bauhausu a městských jatek. 

 

Vladimír Šiler, 10. 2. 2012

 

zdroj: http://www.facebook.com/notes/vladim%C3%ADr-%C5%A1iler/kauza-ostravica-textilia/304978132884509




Petiční výbor:
Lukáš Černohorský – tiskový mluvčí petičního výboru (kontakt) | Ondřej Polanský – koordinátor | Michal Šíma | – zakladatel stránek Módní dům Ostravica-Textilia na facebook.com

Veřejně podporují:
Jan Becher – knihkupec, zastupitel města Ostravy | Lukáš Jansa – advokát | Radovan Lipus – režisér | Jaroslav Němec – výtvarník | Ilona Rozehnalová – antikvářka | Martin Strakoš – historik architektury

Sběrné místo pro petiční archy: Antikvariát FIDUCIA Nádražní 30, Ostrava